Krmivář JIŘÍ JEHLIČKA

Zdánlivě okrajová odbornost krmiváře může v chovu koní sehrát zásadní roli. Kvalitní a správné krmení je základem chovatelského úspěchu. V Zemském hřebčinci se o přísun krmiv stará Jiří Jehlička. Vystudoval zootechniku na Vysoké škole zemědělské v Českých Budějovicích a během své profesní kariéry prošel řadou českých hřebčinců, hřebčínů a zemědělských podniků, státních i soukromých. V Zemském hřebčinci v Písku pracuje pátým rokem, a ačkoli už je v důchodovém věku, díky svým zkušenostem a nadhledu platí za důležitého člena týmu. Jeho životní láskou jsou starokladrubští koně, které také sám chová.

Co obnáší práce krmiváře?

Jsem vlastně takovou spojkou mezi agronomem a koňmi, respektive jejich ošetřovateli. Mým úkolem je starat se o to, aby byli koně zásobeni krmivem, které odpovídá jejich věku a využití. Je rozdíl mezi krmením hříběte, tříletého koně ve výcviku a plemenného hřebce. Každé z těch zvířat má jiné nároky. Nejde přitom o hmotu, ale o živiny, aby bylo každé zvíře zásobeno tím, co potřebuje.

Začněme od hříbat. Jak je převádíte na suché krmení?

Hříbata se rodí na jaře, do půl roku sají mléko a krmí se přes matku. Postupně se učí přijímat i jinou stravu jako příkrm. Na pastvině se připásají a u žlabu si s matkou zkouší žrát i jadrné krmení. Nejcitlivější kategorie jsou právě čerstvě odstavená půlroční hříbata, která vykupujeme do hříbáren Nový Dvůr a Humňany. Přitom platí, že teplokrevná hříbata jsou citlivější než chladnokrevná. Musíme je převést na takovou krmnou dávku, aby se obešla bez matky. Používáme obilnou krmnou směs v granulích, která je obohacena o některé živiny, hlavně bílkoviny, energii a minerály. Kupujeme nejkvalitnější dostupná krmiva, aby se hříbata dobře vyvíjela. Postupně je zvykáme také na oves a seno a sledujeme, jestli dobře žerou. Je to nejnáročnější období v životě hříběte. Když hříbata překlenou první zimu, přijde jarní pastva a jsou z nejhoršího venku.

Hříbárna Nový Dvůr byla vysoce ceněna díky kvalitě půdy a pastvy. Platí to dodnes?

Platí. Hříbárnu založili v roce 1878 a už tenkrát byli naši předci v některých věcech šikovnější, než my. Museli spoléhat hlavně na pastvu a objemné krmení, tedy seno a mačkaný oves. Proto se hříbárna zakládala po důkladném vyhodnocení půdních podmínek, složení porostu a map podloží. Tak vybrali místo, kde byla přirozená zásobenost živinami na dobré úrovni. Pastviny byly nejčastěji zakládány na půdách s vysokým zastoupením vápníku. Koně pak měli díky tomu dobrou kostru. Navíc jsou trávy na vápenatých půdách bohaté i na jiné živiny. Hříbárna Nový Dvůr byla hodnocena jako obrovský zlom v odchovu hříbat. Naším úkolem je, abych to tak udrželi a kvalita půdy se nezhoršovala.

Hřebčinec si produkuje vlastní krmiva. Jak je to se senem?

Vyrábíme si vlastní seno. Jedná se o velký objem a jeho nákup a transport by se prodražoval. Zemský hřebčinec obhospodařuje celkem 329 hektarů zemědělské půdy, z toho na 174 hektarech vyrábíme seno, 45 hektarů jsou pastviny. Část pastvin sečeme brzy zjara, aby stihly znovu obrůst do července, kdy přichází přísušek. Pastviny využíváme pro hříbata do 2,5 roku a také pro naše vlastní klisny s hříbaty.

Dnes je moderní krmení senáží. Jak se připravuje?

Senáž si vyrábíme hlavně z prvních jarních porostů a místo otav. Vyprodukujeme přibližně 500 balíků o váze cca 5 q. Senáž pro koně je specifická, protože má mít vyšší podíl sušiny 30 až 40 %, aby nebyla příliš kyselá. To určuje doba sečení. Čerstvá tráva se zabalí do sítě, přidá se přísada s kvasinkami mléčného kvašení a uzavře se do fólie. Uvnitř pak dochází k fermentaci, kvasinky požírají cukr a produkují kysličník uhličitý. Tím se vlastně každý balík stává uzavřenou konzervou. Koně senáž velmi rádi přijímají, protože je to pro ně vedle sena atraktivní změna. Senáž musí být kvalitní, pak vydrží až tři roky. My ji ale zkrmíme hned během první zimy. Pokud by došlo k proražení balíku, dostane se tam vzduch a senáž se zkazí. Pak by se musela vyhodit.

Pěstujete si i vlastní obilí?

Na 145 hektarech orné půdy pěstujeme oves pro koně, ale také pšenici a ječmen na prodej. Ječmen se může také krmit, například u chladnokrevných koní, má víc energie a koně po něm snadno tloustnou. Oves pro koně mačkáme v mačkači, aby byl lépe stravitelný. V našich podmínkách je tradičním krmivem, má vyvážený obsah živin a obsahuje také důležitou vlákninu. S jadrným krmením se ale musí zacházet opatrně. Koně by měli nejdřív dostat seno nebo senáž, aby nebyl žaludek prázdný. Kůň má malý žaludek a je monogastr. Od přírody je zvyklý se pást průběžně celý den, proto by měl dostávat objemové i jadrné krmení nejméně třikrát denně. Obiloviny mohou při nesprávném dávkování způsobit zažívací problémy až koliky.

Jak se liší krmení mladých koní a plemenných hřebců?

Každá kategorie má svá specifika. Z hříbáren přicházejí mladí koně kolem 2,5 až 3 let do hřebčince, kde už nemají pastvu, jsou ustájení v boxech a začíná jejich výcvik. Pro tyto koně v tréninku kupujeme speciální granule, kde je větší obsah živin, aby mohli doplnit energii, kterou vydají. Nejcitlivější jsou z hlediska krmení plemenní hřebci. Ti dostávají nejkvalitnější směsi s přídavky aminokyselin. Složení se liší podle stáří a kondice konkrétního koně. Dvacetiletý hřebec už je starší pán, a pokud má ještě produkovat kvalitní sperma, potřebuje individuálně nastavit i skladbu krmení. Nároky se liší také podle jednotlivých plemen.

Jaká jsou rizika z hlediska krmení?

Při špatném krmení hrozí u koní trávicí problémy, kolikový stav nebo například onemocnění nazývané schvácení kopyt. Člověk by si měl uvědomit, co je pro koně přirozené. Přirozené je, že se kůň volně pohybuje v krajině a po malých množstvích uždibuje porost, který většinou není příliš kvalitní. Pak si zaběhne i desítky kilometrů daleko k napajedlu a spasená polosuchá tráva v jeho žaludku natáhne vodu jako houba, což mu umožní vydržet bez pití po značnou část dne. Plemeníci nebo sportovní koně takhle samozřejmě nemohou fungovat, ale musíme se alespoň snažit, abychom jim to příliš nezkomplikovali. Domestikace je jen vteřinka ve vývoji koně a jeho trávení je stále uzpůsobené k přirozenému pasení.  Kůň by proto měl mít co nejvíce volného pohybu a jeho strava by neměla být příliš bohatá na glycidy z obilí nebo travních porostů. Naše návštěvníky bychom také měli upozornit, aby koně nekrmili. Pokud třeba přinesou mrkev, mohou ji předat ošetřovatelům. Krmení pečivem je poměrně rizikové.

Co Vám momentálně nejvíc leží na srdci?

Přál bych si, aby se kvalita našich pastvin a luk nezhoršovala. S každým balíkem sena z louky odvážíme živiny. V jedné tuně sena je až dvacet kilo dusíku a pět kilo fosforu. Louky pak degradují a snižuje se obsah živin. Nejlepší a nejlevnější hnojení na pastviny je kompost, který získáme zetlením koňského hnoje. Potřebujeme ho ale na několik let někde uložit, a na tom právě pracujeme.

---