erb
Koně - hřebci, testace, prodej
Drobečková navigace

Úvod > O hřebčinci

O hřebčinci

Novodobější historie chovu koní v Písku začala v roce 1902, kdy byli do současného nově vystavěného hřebčince poprvé umístěni plemenní hřebci, první zmínka o stanovišti hřebců v Písku je však již z r. 1811, kdy byl hřebčinec ještě umístěn ve “Švantlově dvoře“ ve městě.

 Důvodem jeho založení byla snaha o zvelebení kvalitativně neuspokojivého stavu koňské populace v tehdejším rakouském mocnářství a byla reakcí na nedostatečné naplňování dřívějších dekretů ukládajících šlechtě a stavům péči o koňstvo. Řízením plemenářského vývoje a jeho organizací byla pověřena vojenská správa, která jej zajišťovala až do vzniku československého státu a k plnému předání do civilní správy došlo až v letech 1924 – 1925.

Šlechtění koní bylo tedy dáno státnímu hřebčinci do vínku již při jeho vzniku a je jeho hlavní funkcí dodnes.

Práce lidí v něm se měnila v souvislosti s celkovým vývojem, přesto však v hlavním principu zůstala stále stejná. Zdraví a pohoda koní, neboli to čemu se dnes říká welfare, musí být na prvním místě.

 Kromě plemenitby (přirozené i formou inseminace) se ZH Písek zabývá:

  • Odchovem teplokrevných i chladnokrevných hřebečků (testační odchovny Nový dvůr a Humňany)

  • Rannou testací potomstva jednotlivých plemeníků dle metodik UCHS

  • Zajišťováním 70denního staničního testu

  • Nadstavbovou testací výkonnosti nově zařazených plemeníků

  • Provozováním školícího střediska

  • Prodejem koní

  • Výcvikem jízdy na koni

ZH Písek dále spolupracuje s ČZU v Praze, Mendelovou univerzitou v Brně, JČU v Českých Budějovicích při řešení vědeckovýzkumných úkolů týkajících se chovu koní a jezdectví a slouží jako místo pro odborné praxe a stáže studentů a veřejnosti.

Ucelený areál ZH Písek s architektonicky cennými budovami byl vyhlášen 1. 7. 2010 „Národní kulturní památkou“. Od 1. července 2012 stojí v čele Zemského hřebčince Písek Ing. Karel Kratochvíle.

Zemský hřebčinec Písek a jeho vliv na šlechtění koní v Čechách

Tzv. „zemská hřebčinecká stanoviště„ zřizovaná na základě patentů císařovny Marie Terezie r. 1763 a císaře Josefa II. r 1780, byla předchůdcem pozdějších státních hřebčinců. Důvodem jejich založení byla snaha o zvelebení kvalitativně neuspokojivého stavu koňské populace v tehdejším rakouském mocnářství a byla reakcí na nedostatečné naplňování dřívějších dekretů ukládajících šlechtě a stavům péči o koňstvo. Řízením plemenářského vývoje a jeho organizací byla pověřena vojenská správa, která jej zajišťovala až do vzniku československého státu a k plnému předání do civilní správy došlo až v letech 1924 – 1925.

Šlechtění koní bylo tedy dáno státním hřebčincům do vínku již při jejich vzniku. Hřebčinec v Písku, který fungoval původně v centru města (vzpomínáno již 1791 a 1811) byl později přemístěn do současného objektu zbudovaného roku 1902 jako účelová novostavba dle projektu arch. E. Sychrovského, vrchního stavebního rady na vídeňském ministerstvu orby. Promyšlenost stavebního uspořádání tohoto zařízení v tudorovském slohu (prohlášeno za kulturní památku) lze dodnes obdivovat. Státní hřebčinec Písek po zrušení hřebčinců v Domažlicích a ve Bzí zajišťoval plemenitbu jižních, západních a části středních Čech (na jih od pomyslné čáry cca Cheb – Jihlava) a tím pochopitelně zásadně ovlivňoval vývoj ve šlechtění teplokrevných i chladnokrevných populací koní (přičemž zájem státu potažmo armády směřoval významněji k prvně jmenované skupině plemen).

Tato činnost nebyla jednoduchá, neboť písecký hřebčinec působil v oblasti převážně chladnokrevné, docházelo zde tedy od poloviny 19. století k permanentní konfrontaci mezi požadavky rolníků na mohutnost koně (tlak na další rozšiřování chovu koně chladnokrevného) a požadavky vojenského eráru na zabezpečení rostoucí potřeby teplokrevných koní hipomobilních útvarů armády. Státní správa i vojenští velitelé hřebčinců se tak museli snažit kompromisně ovlivňovat teplokrevný chov importy nejtěžších teplokrevných plemen a pochopitelně využívat i dovozů širšího spektra chladnokrevných plemen (s pozdější favorizací koně belgického) k utišení hladu zemědělců po co největší tažné síle. Tak byl převážně pozměňovacím křížením (opakované použití oldenburské krve) vytvářen typ velmi mohutného (leč raného) teplokrevníka hospodářského typu a vybudovány genealogické linie např. 606 Essex či 373 Vrchota. Paradoxně se příslušníci oldenburských linií zbavovali některých svých nedostatků (příliš dlouhý rámec, hrubost nebo lymfatičnost) na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v době kdy již bylo nutno přecházet na typovou přestavbu českého teplokrevníka (na koně všestranně užitkového typu, tedy již s vyjádřením též jezdeckého typu). Z polokrevných kmenů se v písecké oblasti zásadněji využíval angloorientální kmen Gidran, který se ovšem ve své těžší, zemské formě významněji nezapsal.

Chladnokrevný chov, poplatný poněkud své prvotní malé koncepčnosti se po roce 1918 výrazněji prosazoval (mj. též tlakem na dodržování rajonizace). Chov koně norického byl v jižních Čechách historicky zakotven, v jižním a západním příhraničí (Sudety) se udržoval, v ostatních chladnokrevných oblastech se rapidně rozšiřovala krev belgická. Docházelo samozřejmě i k mísení krve tam, kde se norické a belgické okrsky prolínaly (např. část jižních Čech, ale i zde se hřebečci nakupovali). Větší počty belgických importů z období před i po I. světové válce vytvářely pro hřebčineckou správu možnosti cíleného nasazování těchto nejlepších plemeníků na stanice s kvalitními klisnami v okolí se záměrem zakládání genealogických linií. Tyto záměry se někdy dařily, někdy ne. Zásobárnou kvalitních hřebečků-odstavčat do hříbárenského odchovu se v písecké oblasti stávaly některé regiony západních Čech (kupř. Klatovsko, Plzeňsko, Domažlicko). Dodnes si udržují v oblasti hřebčince Písek vzniklé belgické krevní linie svoji životnost jako 428 Branibor, nar. 1922 (současník v ZH Písek 760 Brutus), 396 Bourgogne de Monti, nar.1920 (v ZH Písek jsou poslední své linie 654 Bingo a jeho syn 994 Brix), 429 Aglae, nar. 1920 (963 Alda).

Státní hřebčinec Písek, který poté, co ukončil činnost hřebčinec Nemošíce převzal do péče celé území Čech, se zvláště po roce 1974, kdy byla přijata prvá komplexní koncepce chovu koní v ČR věnoval naplňování příslušného programu šlechtění. V teplokrevném chovu se zvýraznilo užití plemeníků hřebčínského chovu i sporadických importů. Někteří jedinci se osvědčili a jejich využití lze považovat za zdařilé či velmi zdařilé (29 Quoniam II-69).

V chladnokrevném chovu nebylo v tomto období striktního požadavku na hranice podílu krve, byť snaha o zřetelné vyjádření typu norického či belgického zde byla. Z nových genealogických linií se v Čechách usidlovala pouze norická (bavorská) linie Direkt, belgická linie Pandor a až později vlivem opakovaných importů linie 500 Vogl Vulkan XI.(nor.).

Samozřejmě je nutné se zmínit o vlivu plemeníků píseckého hřebčince na šlechtění méně početných plemen. Do roku 1989 se toto dotýkalo především plemen malých a horských koní, dělo se tak ovšem úměrně početnímu zastoupení těchto populací.
V osmdesátých letech 20. století došlo k zintensivnění šlechtitelských opatření (plemenná testace, sportovní testace teplokrevných plemenných koní, zavedení kontroly dědičnosti sportovní výkonnosti) a řada positivně protestovaných plemeníků z hřebčince Písek měla možnost ovlivňovat český chov (i působením na pozicích hlavních plemeníků šlechtitelských chovů). Příkladem lze uvést 90 Przedswit-68 (P XVI), 233 Blatec I-2 (Bc II), 153 Libero, 191 Jury, 160 Kornett. V chladnokrevném chovu se kladl vyšší důraz na liniovou skladbu nově zařazovaných plemeníků včetně využívání hřebců moravské provenience.

V současnosti Zemský hřebčinec Písek státní podnik se na realizaci šlechtitelských programů jednotlivých uznaných chovatelských sdružení (UCHS) v oblasti Čech podílí prováděním plemenitby, a to jak formou inseminace čerstvým spermatem, tak formou přirozené plemenitby na smluvních připouštěcích stanicích. Na úseku teplokrevné plemenitby využívá ZH Písek jak importované jedince zušlechťujících plemen, tak hřebce tuzemského chovu. Rozšíření žádoucí krve je pochopitelně podporováno zařazováním jejích nositelů do inseminace čerstvým spermatem (např. 1942 Warness ZH, 2049 Go-On T.S.). V teplokrevném chovu neaspiruje ZH Písek na vytváření si jakékoliv hegemonie, hodlá být stabilizačním prvkem a solidní pojistkou na tzv. „hřebčím trhu„. Jiná je situace u méně lukrativních záležitostí jako kupř. chladnokrevná plemenitba, kde oba ZH nesou na bedrech rozhodující díl zajištění plemenitby. 

Významnou součástí šlechtitelského procesu je testování užitkových vlastností zvířat. Zde se dostává do popředí fungování odchovného zařízení historického i praktického významu, hříbárna ZH Písek v Novém Dvoře. K založení této státní hříbárny došlo již v roce 1878 a uplatňovala se vždy zdárně ve zvelebovacím účinku na zemský chov koní díky velmi dobře vybraným půdním podmínkám (44 ha pastvin) a vhodné stavební konstrukci volných stájí. Jak uvádějí některé prameny od dob založení hříbárny Nový Dvůr do současnosti, z ní bylo zařazeno více jak 2.700 hřebečků za zemské plemeníky. Nyní je zde provozována testační odchovna pro plemeno český teplokrevník a podzimem 2006 odstartoval rovněž testační odchov hřebečků plemene slovenský teplokrevník. Pravidelné bonitace vč. hodnocení mechaniky pohybu a skokových schopností odchovávaných hříbat tak poskytují včasnou informaci jak o vlastní kvalitě prověřovaných jedinců, tak o kvalitě hříběcích potomstev prověřovaných plemeníků. Je nyní pouze na příslušných UCHS jak dokážou zužitkovávat získaná data pro genetické analýzy k šlechtění svých plemen.

ZH Písek přispívá k realizaci šlechtitelského programu plemene český teplokrevník významnou měrou provozováním staničního 70denního testu pro 3leté hřebce, nebo pořádáním zkoušek základního výcviku testační odchovny hříbárna Nový Dvůr. S UCHS spolupracuje Zemský hřebčinec Písek i při pořádání dalších akcí, jako je například oblastní kolo soutěže ve skoku ve volnosti čtyřletých klisen,