erb
Drobečková navigace

Úvod > O hřebčinci > Historie

Historie

Novodobější historie chovu koní v Písku začala v roce 1902, kdy byli do současného nově vystavěného hřebčince poprvé umístěni plemenní hřebci, první zmínka o stanovišti hřebců v Písku je již z r. 1811, dříve byl hřebčinec ve “Švantlově dvoře“ ve městě.

Areál současného hřebčince byl řešen s ohledem na vzdušné, prostorné a světlé stáje plemenných hřebců. Součástí areálu je prostorná krytá hala a venkovní jízdárna, objekt pro potřeby inseminačního střediska, izolační stáj a samozřejmě honosná správní budova s byty, celý areál hřebčince je zahrnut do souboru kulturních památek. Jediným problémem bylo, že k areálu nepřiléhaly žádné další pozemky, kde by bylo možno pracovat se hřebcem v terénu. Slavné písecké jezdecké dny se musely pořádat na pastvinách hříbárny v Novém Dvoře.

V době založení současného hřebčince měla na chov koní rozhodující vliv armáda, a proto ještě v té době byli jako ošetřovatelé hřebců vojáci a to až do roku 1924, kdy hřebčinec přechází plně do civilní správy.
Úkolem hřebčince bylo vždy zabezpečovat plemenné hřebce pro potřeby chovatelů, které se měnily dle využití koní, ať to byla armáda, nebo zemědělství. K pokrytí těchto potřeb zajišťoval hřebčinec vhodné plemenné hřebce jednak z domácího chovu, k čemuž sloužily hříbárny, které byly součástí hřebčince, dále pak tyto potřeby byly zabezpečovány dovozem plemenných hřebců a to jak mohutných teplokrevných hřebců oldenburských, hannoverských anglonormanských, tak chladnokrevných hřebců, provenience belgické a norické.

Dovozy

Zde platí staré pravidlo, které znali již naši předkové a to je nutno mít na paměti i v dnešní době: „Kůň je produkt hroudy“, z tohoto důvodu je jasné proč mnoho dovozů plemenných hřebců se nesetkalo s kladným dopadem v chovu koní v našich podmínkách, docházelo u potomstva ke snižování mohutnosti, tvrdosti, zhoršování kvality kopyt, atd. Tyto záležitosti je nutno mít stále na zřeteli, neboť v dnešní době dochází k dovozům koní a to za účelem zvýšení sportovní výkonnosti, ale již ne tolik pozornosti se věnuje výživě mladých koní a výběru vhodných lokalit, kde by se měl provádět odchov těchto jedinců, rovněž při dovozu dospělých koní by měla být věnována dostatečná pozornost dovezeným koním, hlavně v optimalizaci jejich výživy. Jako jeden kladný příklad můžeme uvést odchov hřebečků ze hřebčínů bývalého Rakouska – Uherska, kdy v roce 1903 – 1907 byli na hříbárně Nový Dvůr odchováváni hřebečci z těchto hřebčínů a bylo jednoznačně prokázáno, že hřebečci odchovávaní na N. Dvoře byli v kostře mnohem lépe vyvinuti než jejich vrstevníci odchovávaní v domovských hřebčínech. Proto již rakouští úředníci věděli, že “novodvorské“ pastviny mají schopnost tvořit kvalitní kostru, a že ne každá půda tuto schopnost má.

Vraťme se však k historii současného hřebčince, který byl svědkem dvou světových válek a mnoha dalších revolučních změn, přesto zůstával samostatným státním podnikem až do konce roku 1960, kdy nastaly následující změny v jeho začlenění:

  • od r. 1961 byl začleněn pod Státní plemenářskou správu,
  • od roku 1966 byl začleněn do Plemenářského podniku Veselí nad Lužnicí,
  • od roku 1973 byl začleněn do Plemenářského podniku Kladruby nad Labem,
  • od roku 1989 byl začleněn do Plemenářského podniku Netolice,
  • od roku 1991 se stává samostatným odštěpným závodem Státního plemenářského podniku Praha,
  • od roku 1993 se stává opět samostatným státním podnikem