Kočí MIROSLAV JEŽEK

Miroslava Ježka můžete potkat v hřebčinci ve stájích chladnokrevných koní nebo ho zahlédnout ve voze na každodenní projížďce v píseckých lesích. U koní je od mládí a kromě chovu samotného se vyzná i v koňské duši. Chladnokrevníci jsou jeho životní láskou. Ostatně od plemeníků v hřebčinci pospíchá každý den rovnou k vlastním koním.

Jak jste se dostal ke koním?

Ke koním jsem se dostal náhodou. Když jsem vycházel ze školy, chtěl jsem být mlynářem, ale tam mě nepustili kvůli náběhu na astma. Tak jsem šel ke koním. Za písecký hřebčinec jsem nastoupil do učení v oboru ošetřovatel do Kladrub. Pak jsem ale přestoupil na dva roky do učení do Chuchle, takže jsem vlastně dostihový jezdec. Po vyučení jsem pracoval v Kladrubech a v Chuchli. Po revoluci jsem pracoval jako režijní kočí u lesů a v roce 2011 jsem nastoupil do hřebčince v Písku jako jezdec a ošetřovatel u chladnokrevných koní.

Co vlastně obnáší práce kočího?

Je to práce všeho druhu. Chladnokrevné plemeníky je třeba každý den vypohybovat, takže je denně zapřaháme a jezdíme okruh asi 10 km do píseckých lesů. Jezdit v zápřeži je pro koně rutina. Dřív jsme s nimi i vyváželi hnůj a museli ho ručně shazovat. Koně ale denně vypouštíme i do výběhů, protože se potřebují vyskákat a uvolnit.

Jak se kočí s koňmi domlouvá?

Kočí musí umět s koňmi vyjít, odhadnout je a neustále hlídat. V páru máte dva koně, kteří váží dohromady třeba jeden a půl tuny a když se to rozběhne, špatně se to zastavuje. Musíte být hodně pozorný, vnímat celé okolí a odhadnout, na co můžou koně reagovat. Většinou to dávají předem najevo, ale jsou i koně, kteří startují z ničeho nic. Používáme různé povely. Hot je doprava, čehý je doleva, další povely jsou pr, hou, pomalu, ale v každém kraji jsou povely jiné.

Jakou povahu mají chladnokrevní koně, které zapřaháte?

Pokud se k nim člověk chová dobře, jsou hodní, dobráčtí, přemýšliví a chytří. Koně mají stejné povahy jako lidi.

Jaké vybavení používá kočí?

Hlavně šikovné ruce. Existuje několik druhů postrojů. Nejčastější je pracovní chomoutový postroj. Používá se také uherský poprsní postroj, kde má kůň místo chomoutu přes prsa řemen, za který tahá. U kočárů se používá pro lehké koně anglický chomoutkový postroj. Zapřahá se vůz, kočár nebo při přehlídkách dvoukolový kočár, kterému se říká sulka. Většina našich koní umí chodit ve dvouspřeží i v samotě. Kočí by neměl vyjet bez zástěry a vozatajského biče. Je to spíš bonton a zvyk z dřívějších dob. Bičem stačí koni ukázat nebo pošimrat, je to jen upozornění, že se něco nedělá. Opratě drží kočí v ruce a pomáhají mu zatáčet a zastavit. Ale často stačí jen povely hlasem. Koně do zápřeže se kovou na všechny čtyři nohy a na podkovu se ještě přivaří štolničky. To jsou takové špalíčky, aby podkovu tak rychle nesešoupali a v terénu se měli o co opřít.

 Jak učíte mladé koně jezdit v zápřeži?

U hřebců se začíná ve dvou a u kobyl ve třech letech. Mladší koně nejsou ještě tak těžcí a líp se zvládají. Učíme je pomalu, a co se naučí, to už nezapomenou. Pokud by se stalo cokoli špatného, třeba nehoda nebo špatné zacházení, kůň si to dlouho pamatuje a odráží se to na jeho práci i chování. Nejdřív ho naučíme nosit chomout. Musí si zvyknout, že to chrastí a že se o to musí opřít. Chomout váží 10 až 30 kg. Pak se vezme starší kůň, kterému říkáme učitel, a zapřáhne se. Sedláci to dřív mívali jednodušší, protože koně už od hříběte chodili u vozu a zvykali si. Naše hříbata odrůstají na odchovnách a vůz v životě neviděla. Je to pro ně velký bubák, který je žene dopředu. Mladí koně jsou většinou janci a na všechno reagují. Nejdřív chodí vedle vozu, aby si zvykli, že za nimi utíká nějaká obluda. Když pak mladého koně zapřáhneme, má tendenci před vozem utíkat a může splašit i toho staršího. Musí tam být víc lidí, aby koně přidrželi. A když je starší kůň v pohodě, uklidní to pak i toho mladého. Děláme to ve dvoře hřebčince, kde je uzavřený prostor a koně jsou na něj zvyklí.

S jakými plemeny koní pracujete nejčastěji?

Tradiční česká chladnokrevná plemena jsou českomoravský belgik a slezský norik. Využívají se také norici, což je staré evropské plemeno, a různí kříženci. Musí mít zdravý exteriér a ušlechtilost podle typu. Belgici jsou ušlechtilejší a temperamentnější, norici jsou hrubší a slezští norici jsou hrubí až oškliví. Hříbata se většinou rodí od února do června. Na podzim nakoupíme půlroční hřebečky, kteří pak dorůstají v hříbárně v Humňanech u Ražic. Když jsou jim dva roky, vezmeme je na jaře do hřebčince a učíme je tahat. Na léto se vrátí na pastvu a v září pak dělají zkoušky. V současné době jsou vypsané dotace na koupi koně do lesa, ale musí být z českého chovu a musí mít složenou zkoušku.

Co taková zkouška obnáší?

Posuzují se hlavně exteriérové vlastnosti koně. Nesmí mít například žádné vady na končetinách, jako je špalkové kopyto. Ale musí ovládat také drezuru ve vozíku, prodloužený krok a klus, nesmí panikařit. Je tam také malý parkur, kde musí projet nějakou trasu, ale i těžký tah, kde má na sáních závaží 300 kg a chodí v drezurním obdélníku. Z mladých koní se většinou vybere do chovu jen jeden nebo dva nejlepší. Ostatní se vykastrují a prodají. Pokud si to nový majitel přeje, můžeme koně i obsednout, tedy naučit ho vozit jezdce v sedle. U mladých koní to není úplně bezpečné.

 Liší se dnes práce kočího od minulosti?

Víceméně je to stejné, co se týká pracovních postupů. Ale dřív, když koně pracovali na poli, chodila hříbata s nimi u vozu. Pracovat se s nimi začínalo dřív, a proto také tolik nevydrželi. Dneska se s koňmi začíná jezdit později a pomaleji, můžou fyzicky dozrát a mají delší dožití. U chladnokrevných koní je běžných dvacet až třicet let. Hodně záleží na zacházení, to je jako u lidí. Když s koněm slušně zacházíte, tak vám to vrací.

Účastníte se také soutěží v zápřeži?

Soutěží dost ubylo, z deseti v Čechách zbylo pět. Jezdí se tam disciplíny, které symbolizují práci v lese. Ovladatelnost ve vozíku představuje dopravu do lesa a ovladatelnost s kládou znamená tahání dřeva. Kužely a na nich míčky znázorňují stromy, které nesmím odřít. Tam je důležitá hlavně přesnost. Třetí disciplína je těžký tah. Koně ukážou ochotu a srdce na tahání. V hřebčinci mám už třetí pár, se kterým jezdím na soutěže, ale jezdím i s vlastními koňmi a také pořádáme s přítelkyní soutěž v Nihošovicích.

Využívají se dnes ještě koně na práci v lese?

Používají je někteří soukromníci nebo vojenské a státní lesy. Lesy města Písku nám občas volají, jestli jim pomůžeme na místech, kam se nedostane technika. Na to jsou koně pořád ještě dobří. Když se dřevo stahuje s koňmi, je to mnohem citlivější k lesu.

Máte těžkou práci, baví vás?

Nestěžuju si. Baví mě to a koně mi to vrací. Je radost se dívat, jak se z mladého koně, který nic neumí, stane kůň, který je ochotný a poslušný, a zvládne vůz i kládu. Doma se s přítelkyní věnujeme výcviku mladých koní na výkonnostní zkoušku.

O dovednostech chladnokrevných koní v rukou zkušeného kočího se mohou čtenáři sami přesvědčit. Zemský hřebčinec v Písku nabízí na objednávku projížďky kočárem do okolí píseckých lesů nebo i na svatbu a slavnostní příležitosti. Projížďka může být také krásným dárkem. Podrobnosti na www.zemskyhrebcinecpisek.cz nebo tel. 724 981 194.

 

---